Retro koutek: Novoroční projev Geniálního guvernéra

Vážení přátelé,

Právě mi volali z Hradu. Pan prezident můj návrh, aby mne pověřil sestavením vlády, přijal.

Bohužel. Pozdě. Moje lhůta byla jasná 31. 12. 2006, 24.00 hod.

A kolik je teď?, ptám se Vás.

I kdybych stokrát chtěl, nyní již nemohu. Jsem charakterní politik, a co řeknu, to platí. Prý se mi nemohl dříve dovolat. Dějiny ovlivňují maličkosti.

Snad tedy, vážení našinci, někdy příště.

Ale dost znechucení, nebudeme si dnes kazit tento výroční den našeho založení, který jak je vidno již na náměstích a v ulicích oslavuje celý národ.

Ano Vážení našinci, právě dnes oslavujeme 5. výročí založení naší vítězné skoroparlamentní strany. Je již tradicí, že se v tento výroční den na Vás obracím, takříkajíc z očí do očí, abych společně s Vámi bilancoval co pěkného se v uplynulém roce podařilo a co je nutno rychle zapomenout.

Pravda je, že naše země nevzkvétá … tak jak bychom si všichni představovali. Není to vina Vás věrných voličů naší poetické strany, ale těch, kteří zaslepeni pravým mamonem či levou debilitou promrhávají čas nadějí a svého mládí. Což jim oči pro pláč ve stáří jistě připomenou.

Přátelé proč je tomu tak? Proč je opět vně Balbínovy poetické hospůdky tak blbá nálada? Řeknu Vám to. Protože naše stranické orgány jsou ochablé. Ano, ochablé. Kde je vůle vztyčit se k mužné předvolební kampani a vytýčit úkoly schválené 17. tzv. “Lihovým” sjezdem naší strany, na kterém jsem byl opět jednomyslně potvrzen do všech rozhodujících volených funkcí a stal se poprvé i předsedou Balbínovy poetické mládeže?

Kde je ten entuziasmus mladých mládežnic naší strany, které pravidelně navštěvovaly můj kabinet, ze kterého se pomalu stává muzeum nylonu a gumových hraček? Kde je nadšení mých partajních druhů Ivana Frieda a Petra Borky, kteří již zapomněli na lidské potřeby … svého předsedy?

Jejich vinou se nedaří účinně pomáhat ubohým bezbalbínovcům důstojně přežít letošní zimu! Ano, je to jejich sobecká nadutost, která jim brání pohlédnout za oltář svých stranických zájmů a myslet na ty, kterým nebylo dopřáno světlo našeho poetického Betléma.

Ale venku bude horko. Opravdové horko. Až se dáme do pohybu. To ještě uvidíte. A v tom žáru je potřeba rozžhavených srdcí.

Přesto, že nemohu z důvodu intrik tiskového mluvčího Frieda a pokladníka defraudanta Borky, popřát národu dnes jako ministerský předseda z Kramářovy vily, činím tak Vaším prostřednictvím nyní sám. Ať žije Nový rok plný našich nadějí s obměněnou zdravou tváří naší nesmrtelné poetické strany. Ať žije naše nerozborné přátelství drazí balbínovci. Slovy básníka se s vámi rozloučím:

Milan Jablonský: Kapitalistická budovatelská!

Už nekouří se dávno z necek
už pračky práci zastanou
jiskrný pohled malých děcek
když svoje Monty dostanou
tak to je kapitalismus !
ta krásná tvář
spanilého rytíře
krásná tvář boháčů
kteří se sklánějí k chudým
a říkají
ber
mé statky patří potřebným

brambory z utahského ranče
za malý celní poplatek
už neshání se pomeranče
je všude všeho dostatek

tak to je kapitalismus !
jež rozlévá se naším tělem
jak cukrovka jak sachr dort
jen Castro zůstal nepřítelem
tak malým jako mikroport
my máme sílu
strhat nebe
a pověsit ho do oken
jak záclonu
zmítanou větrem
když průvan času proudí metrem
tak to je kapitalismus!

my dávno k Moskvě nehledíme
my máme zářný pohled vpřed
tak střez se Paříži a Říme!
my Češi jsme, nám patří svět

tak to je kapitalismus!
ta naše mutr a náš fatr
co dává našim smyslům tvar
když VyVolený Velký Bratr
je pro nás Bůh a Suprstar
když víme kam a víme kudy
když všechno má svůj přesný řád
už víme kdo je modrý rudý
když víme čemu chcem se smát
když víme kam a víme kudy
tak můžem snít a žít den po dni
že Pawlovská má strašné dudy
a nikdo jí je neznárodní
už nikdy víc!
ta jistota nás drží nad vodou
jen některý se stébla chytá
že můžem sžít se s přírodou
i když je takhle obrovitá
tak to je kapitalismus!

my neloudíme v ordinacích
recepty na jeden dva sny
přestanem hulit v restauracích
život hned bude úžasný
my totiž víme co je třeba
i kdyby došla skýva chleba
zbyde nám
kapitalismus!