Projev tiskového mluvčího na Václavském nám. při demonstraci za odstranění řetězů kolem sochy sv. Václava 8.6.2004 Občané, přátelé, našinci Sešli jsme se dnes abychom společně vykonali skutek, pro který navrhuji heslo „Hedvábná vzpoura“. Co hyzdí naši mysl více, než pocit okovů a omezených hranic? Na tomto zakázaném místě, takovém miniaturním náměstí Nebeského klidu, probíhaly […]
Projev tiskového mluvčího na Václavském nám. při demonstraci za odstranění řetězů kolem sochy sv. Václava 8.6.2004
Občané, přátelé, našinci
Sešli jsme se dnes abychom společně vykonali skutek, pro který navrhuji heslo „Hedvábná vzpoura“. Co hyzdí naši mysl více, než pocit okovů a omezených hranic? Na tomto zakázaném místě, takovém miniaturním náměstí Nebeského klidu, probíhaly všechny zvrácenosti moci stejně jako euforie naděje a slávy.
Na tomto historickém místě shlíží dobrý kníže na naše pinožení a vidí všechny naše manifestace, při kterých přísaháme, že vytrváme, což se nám daří již desítky let.
Již desítky let žijeme v zemi, kde podle našich současných soudů nebylo žádných politických zločinů, žádných justičních vrahů, nucených táborů a zničených lidí. Již desítky let se radujeme z výsledků práce našich bývalých i současných politiků.
Dalo by se říci, že jsme taková veselá rodinka pilně pracující na svém kompostu.
A osamělý kníže hledí na nás zpoza helmy na svém ostrůvku obehnaném ostnatým řetězem.
Známe se kníže? Nejsme odcizeni? Jsme pyšní na tebe nebo na hrdiny našich národních oper a pověstí? Na Kecala, Vocílku, Divou Báru či Tyla a Sultána?
Známe se kníže? My, Gotwaldovi vnuci, a spoluobčané Babinského a Lotranda?
Chtěl bych ti říct kníže, sestup mezi nás. Opusť svůj piedestal a veď´ nás v průvodu, mířícím do Evropy.
Vždy si tohle chtěl a málokdo ti porozuměl. I dnes, odděleni od tvého majestátu „kovovou slavobránou poznané nutnosti“, si nejsme jisti, zda-li ti rozumíme.
Přesto bych se tě chtěl kníže zeptat, před těmi, kteří se zde dnes sešli: „Jsi-li kníže symbolem naší státnosti, jaký symbol vymysleli pro nás autoři tvých okovů?
(Harmonikářská)
Žijeme proto, aby konec byl?
Anebo Bůh v nás našel zalíbení
Co se to láme v temném vězení
Pro které všichni byli odsouzeni?
V samotě lidské lebky
Od skutečnosti oddělená čára
Malujem na zdi Boha,
Který dokonává
Pod plátnem Vesmíru
Jakýsi, rozmachem štětce
Nahodil obraz člověka
Šelmy anebo světce
Možná, že ke všemu
Možná se obracíme k větru
Harmonikář si naposled zahrál
Na cestě k věčnému světlu.
Přátelé, slova básníka nás zavazují
Do zbraně přátelé
Do zbraně.
Připravte si svá plátýnka
Jardova hedvábná vzpoura může začít.