Ptejme se, kdo z nás je bez viny?

Vážení občané, naše společnost vzkvétá. Vzkvétá nepravdou, neláskou a závistí. Jejími symptomy je permanentní pokořování pokory, empatie a slušnosti.
Ptejme se, kdo z nás je bez viny?
Je to ten, kdo nikdy nic nemá za definitivní, a proto se vždy účastní demokratických voleb nebo ten kdo patří mezi 85% většinu naše poslední volby ignorující?
Je to ten, kdo nechce pochopit, že i politický protivník je člověk, nebo ten, kdo v něm vidí svého největšího nepřítele?
Je to ten, kdo nabízí ostatním nějakou vizi. Nebo jen ten, kdo vystupuje v televizi?
Proti lži je záhodno bojovat s empatií, neboť lhář je zpravidla člověk hodný soucitu a politování. „Někdo ti sebral na pískovišti bábovku a od té doby se mstíš?“, zeptal jsem se jednoho notorického lháře v restauraci U parlamentu minulou neděli. Ten pán zůstal docela v klidu, ale jeho společník vyskočil a se slovy „što ty zkazal“ mne začal fackovat. Můj americký přítel John se mne chtěl zastat a tím vznikla velmi nebezpečná situace. Oba hráči šermovali čínskými satelitními mobily přivolávaje pomoc. „I send dron for You!“ volal na rusáka John. To „Vasila“ asi skutečně vyděsilo, takže řval do svého satelitu „I have news for Rusia Today I am Russian diplomat and so on!
Prostě v našem nejistém světě máme jen jednu jistotu nezměrné velikosti rudých trenýrek gentlemana, vůdce a prognostika. Tento muž, který s graciózností sobě vlastní objímal stromy na Vysočině stejně jako čínské soudruhy, je vorem (pardón vzorem) rozeného gentlemana.
Jako vůdce srovnal diplomata jednoho kdysi mocného státu jako malého pacholka. „Nebyl si ani na třídní schůzce ty malí darebáčku“, vzkázal mu blahosklonně náš hrdina. „Byl, byl, byl“, volal zoufalý diplomat. „Ale hovno“, odpověděl slušně náš druhý český genius (po Járy du Cimrmanovi), „já sem tě tam neviděl spratku, ani ovce by neprošla, ani ovčáček, protože vidím všechno a všechno vím, howgh“!
„Posral jsem tvému novému šéfkovi telegram, ať hejbne prdelí a přijede si zanadávat do vlasti svých dětí“, pokračoval vůdce již rozjařený drobnými porcemi alkoholu“. Napsal jsem mu, že si spolu prohlídneme korunovační klenoty a hladomornu, ve který byla zazděna jedna ambiciózní hysterka, která otrávila tisíce nebo snad i více lidí“.
„Jako prognostik vím, že je důležité slavit státní svátky“ proto tímto vyhlašuji státní svátek Rudých trenýrek, na rozdíl od Rudých brigád, pane redaktore, to má tu výhodu, že se ho mohou zúčastnit všichni, vyvěšením svých včerejších trenek z oken svých domů, nejlépe v den výročí sametové revoluce, kterou jsem mimochodem mezi řádky také předpověděl v jednom technickém magazínu.
Pokud vím, Rusové, věrni tradici, ponechali hudbu své sovětské hymny měníce pouze text. Nemusíme vždy hledat inspiraci v Číně, a proto jsem rozhodl o nové hradní hymně jejíž text napsal můj vzdělaný mluvčí.

Rudé trenky na slunci hoří
Jako rozkvetlý vlčí mák
A po celé zemi letí píseň
Pussy Riot nedobudou Hrad.