Election

Vážení páni poslanci a senátoři,

Obracím se na Vás v zastoupení tiskového mluvčího našeho zdravotnického ústavu, abych jako dlouholetý terapeut zvláště narušených jedinců vyslovil poděkování za inspiraci pro práci s chovanci našeho léčebného ústavu. Současně bych se s Vámi rád podělil o výsledky své terapeutické činnosti i když je mi jasné, že sami se sebou máte dost práce a jste plně zatíženi. Přesto doufám, že si nějaký čas pro tento list vytunelujete.

Předem bych Vás chtěl upozornit, že stejně, jako naši chovanci s obdivem shlížím k Vašim výkonům a držím Vám palce abyste nepolevili ve svém úsilí zvolit hlavu státu k obrazu svému, stejně jako si moji chovanci zvolili svého presidenta.

O tom bych Vás proto rád informoval (případně i na vašich webových stránkách či prostřednictvím populárního rozhlasu Standy Grose).

Vážení páni poslanci a senátoři,
veden doporučením našeho tiskového mluvčího sledoval jsem společně s našimi chovanci akt volby prezidenta našeho státu v televizi. I když obvykle volíme jinou stanici nikdo z nich neprotestoval proti změně kanálů. Potěšilo mne, že kromě nejapné otázky, jak se jmenuje ředitel oné televize, neprovedli během (přerušovaného) přenosu žádnou eskamotáž a trpělivě čekali na výsledky voleb. Jejich sympatie se střídavě ubíraly ke všem voleným kandidátům i když jak sami prohlásili vybrat by si sami nedovedli. Nejvíce je zaujal brýlatý pán se sonorním hláskem i když se pořád ptali, kde je ten pán, co pije rád becherovku. Přestože jsou jejich sociálně rozlišovací schopnosti malé, jistý cit pro spravedlnost v nich určitě zůstal, neboť se rozhodli (na doporučení našeho tiskového mluvčího) sami se angažovat a zvolit si po vzoru (lépe řečeno navzdory) obou komor svého presidenta.

Jedním z kandidátů naší hravé volby se stal chovanec Honza Bureš (v minulosti vícekrát trestaný za sexuální zneužití důchodců), Honza vtipně využil shody svého příjmení i fysiognomie se jménem kandidáta na „opravdový“ prezidentský stolec. Druhým našim kandidátem byl Zbyněk Pucvar (ten je naopak pedofilní), který se zdarem imitoval roli již výše zmiňovaného brýlatého pána. Bývalý bachař a později sadistický vrah Gustav Štěchr (zde v ústavu značně neoblíbený), propůjčil svou image kandidátu demokraticky smýšlejících komunistů. Pavel Brotánek, zvaný Mluvka/Přezuvka se zmocnil čtvrté kandidátky.

Ostatní naši vrazi, sadisté a pedofilové byli rozděleni podle svých sklonů do parlamentních stran. Předsedou volební komise se stal náš tiskový mluvčí, já sám jsem zaujal roli nestranného pozorovatele.

I. kolo bylo na rozdíl od skutečných voleb nejdramatičtější. Nezvolení kandidáti Štěchr a Brotánek se drželi kolem krku a nechtěli se pustit. Nebýt pohotovosti našeho tiskového mluvčího, který zapnul televizi s pořadem Volejte řediteli, došlo by i v našem ústavu k tragédii. Takto pouze nepatrná kalužinka krve, v níž se válely dva přední Brotánkovy zuby usvědčovaly mne z nedbalého výkonu práce terapeuta.

Druhé kolo nebylo již tak zajímavé. Dva zbylí kandidáti Bureš a Pucvar se nemohou ani cítit a podle toho vznikají v naší léčebně i partičky. Zatímco Bureš shromažďuje kolem sebe bývalé brutální surovce, léčený bankovní zločinec Pucvar se drží sobě podobných individuí. Jeho největší nohshled zde v léčebně jistý Ladislav (Jaksi se mne nechce psát celé jeho jméno) se rozhodl přispěchat s létákem vytištěným na našem služebním xeroxu s textem „Kdo nevolí Pucvara, dostane se do pekla“. Bylo však již příliš pozdě. Po sečtení volebních lístků jsme byli tam, kde v kole prvním (zubů a kalužinek však bylo podstatně více).

Třetí kolo se nekonalo. Naši chovanci usoudili, že už těch blbostí bylo dost a za žádnou cenu je nebylo možno přimět k hlasování.

Na návrh našeho T. M. (tm= tiskový mluvčí) jsme absolvovali najednou kolo páté, šesté a desáté. Když ani potom nebyl zvolen náš prezident požádali jsme na návrh T. M. náš personál (tzn. sestřičky, kolegy doktory, uklízečky Macháčkovou, Dubovou a vrátného Lexu, aby sami zvolili našeho „presidenta“.

„Že jsem se jím, na návrh našeho tiskového mluvčího, stal já sám, jistě nikoho nepřekvapí.

S úctou president chovanců ústavu pro sociální rehabilitaci Jan Koukolík
A tiskový mluvčí ústavu Ivan Fried