Můj senátorský závazek Po zvolení do Senátu Parlamentu ČR se začnu konečně chovat jako slušně vychovaný člověk. Na ulicích přestanu poskakovat jako kozel a začnu chodit zcela normálně. Nejvhodnější bude zřejmě vojenský krok (t.j. 116 kroků za minutu, délka kroku 70 cm, nohy zvedáme 30 cm nad zem, špičku tlačíme k zemi). Pohybujeme se tak […]
Můj senátorský závazek
Po zvolení do Senátu Parlamentu ČR se začnu konečně chovat jako slušně vychovaný člověk. Na ulicích přestanu poskakovat jako kozel a začnu chodit zcela normálně. Nejvhodnější bude zřejmě vojenský krok (t.j. 116 kroků za minutu, délka kroku 70 cm, nohy zvedáme 30 cm nad zem, špičku tlačíme k zemi). Pohybujeme se tak rychlostí 4,872 km/hod, což plně odpovídá normám evropské unie.
Budu chodit s hlavou hrdě vzpřímenou a s hrudí vypnutou. Přestanu si odplivovat za každým krokem a nebudu již říkat vole, hlavně při komunikaci s kolegy senátory.
Ruce v kapsách (zvláště v cizích) také nejsou vizitkou poctivého senátora, a proto i tento nešvar ihned po zvolení odstraním.
Ve společnosti se budu chovat slušně a ohleduplně, přestanu si na veřejnosti hlasitě prozpěvovat Kaťušu, píseň práce a jiné dnes již nepopulární písně. V Senátu si odpustím hlasité říhání a též rektální plyny budu držeti na uzdě a pouštět si je jen na místech pro senátory k tomu speciálně určených.
Na schůzích Senátu, kam se jistě občas i dostavím, budu aktivní a nebudu žvýkat žádné žvýkačky, specielně však sudetoněmecké, abych snad nekazil přátelské ovzduší, v kterém tyto schůze probíhají a abych nedělal bubliny, jejichž praskání by budilo spící senátory a zbytečně narušovalo hladký průběh schůzí.
Začnu také žít společenským životem. Přestanu sledovat v televizi večerníčka a přeorientuji se na Volejte senátorovi či televizní noviny, neboť jako ochránce zvířat musím sledovat pasáž o zvířatech, která v nich většinou bývá. Prostřednictvím televize se zúčastním několika divadelních představení a plesu ODS.
I do sportování se dám. Přestanu doufat v to, že kuličky jednou zařadí do olympijských sportů, také káču odložím do kouta a vrhnu se na sport jiný, na sport chlapský, na rybolov a na myslivost. Spolu s kolegou Fenclem milujeme lov a nebezpečí z něho plynoucí. Zkrotit takového kapra v sádkách, či skolit přivázaného jelena, to už chce opravdového chlapa, nejlépe ministra či senátora.
I v rodinném životě dozná moje chování změn. Zbavím se špatného vlivu pana poslance Klause a na svou ženu přestanu koukat povýšeně a nebudu si již myslet, že jsem pán tvorstva. Při komunikaci s ní odložím hůl a vezmu si na pomoc spisy pana Špidly. Metoda přesvědčování stane se mi vlastní. Budu s ní jednat na základě rovnoprávnosti, práva na sebeurčení a na základě vzájemných výhod. Budu se k ní chovat ohleduplně a nebudu k ní sprostý. Naopak, budu k ní milý a na Den matek jí přinesu kytku. Občas také s něčím pomohu (pokud bude chtít). Uvědomím si konečně, že je to koneckonců jenom žena, která si občas potřebuje i něco koupit k jídlu. Proto ji začnu dávat i část své výplaty, neboť jenom z té její se nám moc dobře nežilo. Budu si to moci po zvolení klidně dovolit. Cenové rozdíly restaurace U tygra a Parlamentní kantýny mi totiž tuto nevšední štědrost dovolují.
Také se zavazuji, že budu psát našim vojákům do Afghánistánu, neboť vím, že se jim stýská a že jim vděčím za svůj klidný senátorský spánek.
K tomu se zavazuji zcela dobrovolně a rád a stvrzuji výše uvedené svým podpisem.
Váš budoucí senátor
Petr Borka