JAROSLAV HUTKA – volební prohlášení č. 2

16. dubna 2002
Pusté a neodpovědné buranství českých politiků způsobilo, že jinak chytrácké obyvatelstvo Česka teď vystrašeně přemýšlí o tom, zda by si vstup do civilizované a inteligentní Evropy nevynucoval nějaké nevídané změny v chování. Kupříkladu být čestný a poctivý. Odpovědně mohu říci, že nevynucoval. Obyvatelstvo žádnou změnu nepozná. Závistivost, bezohlednost i tupost nám Evropská Unie nechá jako znaky národního charakteru i po nabytí oficiálního členství. Tedy pokud o to budeme stát, a čeští politici nás přesvědčují, že bychom měli. To je důvod, proč se letošní volby u všech stran nesou v náladě vlastenectví.
Vlastenectví je nalezení vzácně blouznivého romantického bohatství, které musím hájit před nepřítelem. Když nenajdu nepřítele, tak přestávám být vlastencem a stávám se zase normálním člověkem. Vlastenci ale nechtějí být normální, svého nepřítele si musí najít, protože jinak by jim nezbývalo než být k okolí tolerantní a snášenliví, a to je nebaví.
Jelikož obrozenci nám pokazili celou historickou nabídku nepřátel a jelikož ruskou okupaci jsme jako nepřátelskou neprožili, nezbylo než sáhnout po tom, co je našemu srdci nejbližší, po našich krajanech, kteří mluví německy. Sudeťáci. Zachytračili si taky a nevyšlo to, ale jejich vina to nebyla. Dnes už vidíme jasně, že to také stálo za hovno narodit se v Sudetech s němčinou v mámině puse. Ale zpitomělé Německo jim nabídlo příliš mámivou vlasteneckou pohádku. Klaus a Zeman ale tolik vlastenecké fantazie nemají, tak pouze straší, že přijde Velký Sudeťákův Pravnuk a začne kolíkovat zpustlé pozemky a my i Evropa si to necháme bezmocně líbit. Takže volte mě, vlastenci stejně vyhrají! – viz prohlášení č. 1.
I po tak emocionálním a promyšlném prohlášení to nevypadá, že mě moje žena bude volit. Ale nevzdávám to, budu bojovat o její volební přízeň dále.
Jaroslav Hutka – kandidát do PSP ČR za Balbínovu poetickou stranu.