20. dubna 2002 Můj protikandidát do poslanecké sněmovny, profesor Václav Klaus za ODS, se o mně v rámci předvolebního boje ironicky vyjádřil v rádiu, že podepíšu kdeco. Měl na mysli petici proti nacionalismu. Argumentoval, že jsem se taky podepsal na předloňské krizi kolem jeho bobovize. O Chartě 77 nemluvil. Ale to se o mně už […]
20. dubna 2002
Můj protikandidát do poslanecké sněmovny, profesor Václav Klaus za ODS, se o mně v rámci předvolebního boje ironicky vyjádřil v rádiu, že podepíšu kdeco. Měl na mysli petici proti nacionalismu. Argumentoval, že jsem se taky podepsal na předloňské krizi kolem jeho bobovize. O Chartě 77 nemluvil. Ale to se o mně už zmínil doktor Husák a to stačí.
Znovu jsem užasl a byl poctěn, neboť normální je, že orel mouchy nechytá. Pak mi ale došlo, že tentokrát už čtrnáct dní nejsem pouhá moucha k asanaci, neboť dnes se opírám o pevné a solidní zázemí Balbínovy poetické strany. Vždy duchapřítomný Profesor začal ovšem ve změněné situaci včas bojovat o hlasy, které by jinak připadly sice také jemu, ale skrze mě. Moje žena před několika lety vyslovila tézi: KDO NEVOLÍ, VOLÍ ODS. A kdo volí blbě, taky, dodal jsem já. Každý hlas, který ve volbách dostanu, nakonec propadne hlavně ODS, neboť jsou a budou největší, protože národ nevolí po paměti, ale po bilbordech. Pak se k tomu přidají podíly na filtrovaných hlasech, tedy těch propadlých. Jenže kdybych příliš mnoho těch hlasů Profesorovi filtroval já, pak by statistika příští vlády příjemně sladkohořkla na jazyku. Ale dodala by zase pikantní chuti tomu nepoživatelnému politickému guláši. Tedy filtrujte, milí voliči, filtrujte, jsem Vám jako kandidát k dispozici! Já se vám za to odměním přízní i písní.
Balbínova poetická strana vyhlásila volební heslo: KONEC BLBÉ NÁLADY! Volte mě a prožijete to taky. Nebo volte ty blbouny přímo, ale pak si už nikomu na blbou náladu nestěžujte. Volte mne, radostný filtr tupé české politiky!
Moje žena, studovaná univerzitní bohemistka, když dočetla až sem, se mě optala: “Kdy už se konečně naučíš dávat v české větě čárky tam, KAM patří?” “Snad KDE patří?” opáčil jsem rodně po moravsky a pokračoval “Vy Češi se taky neptáte, KAM domov můj, ale KDE!”. Na to ta česká kdedomovkyně neměla kloudnou odpověď. Ale na to, jestli mě bude filtrovat, taky neodpověděla. Ale nevzdám to. Kdo sa stydí, nemá děti, říkávala babička. A děti, vážení voliči, to je naše budoucnost. – Ta naše budoucnost česká, ta je tak hezká, tak hezká…, začal jsem notovat svou volební píseň.
Jaroslav Hutka – kandidát do PSP ČR za Balbínovu poetickou stranu.