Mluví k nám naše kvetoucí stromy

Před dvaceti lety jsem na půdě činžovního domu v Bulharské ulici v Praze našel vzácné vydání Večerní Prahy z května roku 1942. V úvodníku jistého pana Cenka „k nám mluvily naše kvetoucí stromy“. A nejen to. Tento bodrý pán nadšeně popisoval naše štěstí. Zatímco v celé Evropě zuří nelítostný boj, žijeme si my, občané spokojené Böhman und Mähren, pod ochranou Říše a hrdinného wehrmachtu. Jenomže si toho málo vážíme, pokračuje pan Cenk. My můžeme obdivovat kvetoucí stromy, zatímco německý voják nastavuje život za naši budoucnost někde u Moskvy. Přesto remcáme na to či ono a přitom Bohemka se Spartou sehrála další vydařené utkání.

Před dvaceti lety jsem přišel k velkému buddhistickému poznání, že forma se mění ale obsah zůstává stejný.

Úvodník tehdy převtěleného pana Cenka ve Večerní Praze zněl asi takto: Je květen a všechno rozkvetlo. Blíží se výročí nezapomenutelného vítězství nad hitlerovským Německem. To, že si můžeme spokojeně žít je zásluhou statečné Rudé armády a velikého tábora socialismu. Přesto remcáme na to i ono, zatímco statečný sovětský voják bojuje v Afghanistánu. Ostatně Bohemka se Spartou sehrála další vydařené utkání.

O dvacet let později v úvodníku převtěleného pana Cenka rozkvetly i louky nad Petřínem. To, že budeme moci spokojeně žít je jen v rukou Evropské unie píše převtělený pan Cenk. Není dnes v Evropě národa, který by nechtěl být součástí obrovského trhu a politického společenství. Zatímco remcáme na to i ono, rozhodující bude vstup do Evropské unie. Ostatně Bohemka se Spartou sehrála další vydařené utkání.

I dnes k nám ústy převtěleného pana Cenka mluví naše rozkvetlé stromy. Jenom Bohemka se Spartou již nesehrají další vydařené utkání a moje víra v buddhismus je silně nalomena..