Je všeobecně známým faktem, že kulturní rozhled Valachů je téměř osmdesátiprocentní. Je to vysoké číslo uvážíme-li, že mužská populace na Valašsku činí pouze 49, 8 %. Osvícenost Valachů vyplývající z faktu všeobecné gramotnosti, je historicky doložena. Není dnes Valacha, který by nevlastnil chemickou laboratoř. Pouze sklon k individualismu a konzervativní pohled na průmyslovou výrobu zabrzdil na valašsku […]
Je všeobecně známým faktem, že kulturní rozhled Valachů je téměř osmdesátiprocentní. Je to vysoké číslo uvážíme-li, že mužská populace na Valašsku činí pouze 49, 8 %. Osvícenost Valachů vyplývající z faktu všeobecné gramotnosti, je historicky doložena. Není dnes Valacha, který by nevlastnil chemickou laboratoř. Pouze sklon k individualismu a konzervativní pohled na průmyslovou výrobu zabrzdil na valašsku postindustriální revoluci.
Do tohoto skvělého kraje se 13. září L. P. 2003 vydala misie Balbínovy poetické strany, aby po vzoru věrozvěstů Cyrila a Metoděje šířila myšlenku pražsko-valašského přátelství. Na pozvání starosty hlavního města Valašského království pobývala zde krásných 48 hodin obklopena úctou, přátelstvím a slivovicí.
Je krátce po druhé hodině odpolední a delegace Balbínovy poetické strany, včele s geniálním guvernérem Jiřím Hrdinou přijíždí do Valmezu. Místo obligátního kladení věnců se jdou delegáti poklonit na místo, kde před několika lety záplavová voda poškodila stěny místní palírny. A již následují srdečné stisky rukou. Pan starosta s chotí se zdraví se svým přítelem geniálním guvernérem i dalšími členy delegace.
Potichu se všichni vydáváme do útrob svatostánku, kde alchymistovi podobný muž s dlouhým vousem vládne nad kotli a křivulemi. Spanilý zápach šimrá naše chřípí, ale to již jsme ve druhé místnosti, kde se odchytává vzácná tekutina. Harmonický dojem poněkud kazí ošklivá plomba umístěná sem zemským finančním úřadem.
„Ano, kontrolují nás“, odpovídá rozpačitě vousatý hostitel a aby zakryl své rozpaky rozlévá čirý nápoj do připravených sklínek . Následuje duchovní čtvrthodinka.
„Bez obav“, říká našemu řidiči Oldovi krajský policejní rada, když nastupujeme do aut. Je krátce po třetí hodině a na valmezské náměstí Náměstí přijíždí před radnici naše vozy. Chybí jenom natažený rudý koberec za to je přítomen štáb Valašské TV a činorodý místní novinář. Starosta a Guvernér odpovídají na všetečné dotazy novináře a reportéra televize, zatímco kameraman VTV organizuje následující scénu vstupu do radnice. Olda, náš řidič vybavený stranickým digitálním fotoaparátem, několikrát vrací ke dveřím radnice starostu města. (Zbytečně, Olda s tím aparátem zacházet neumí).
Konečně vstupujeme do starostovi valmézské pracovny. Paní starostová přináší obrovský frgál a rozděluje sladké kousky. „Jak je zde krásně“, rozplývá se geniální guvernér, „až na ten sýrovej kvicht na obraze“, po chvíli dodává, a ukazuje na fotografii státníka. Místní stranické špičky vzdychnou a tiskový mluvčí prvně a naposledy promluví. „Jak krásně by se tam vyjímal Váš portrét pane starosto“, pronese tiše.
A je po napětí. Vyžraní straníci nadšeně tleskají. „Starosta na Hrad“ volá pan advokát Solil.
Po tomto pitoreskním intermezzu přináší zkrachovalý fotograf Olda obří pískovec. Základní kámen pražsko-valašského přátelství pokládá pan starosta na důstojné místo pod velkým gobelínem s výjevem zbojníků. Fotí pouze náš nový arménský přítel svými digitálními hodinkami.
Po nezbytném ubytování ve skromném tříhvězdičkovém penziónu odjíždí kolona aut z Valmezu do sklípku Velký dvůr. Jsme usazeni podle protokolu. U hlavního stolu se starostou a geniálním guvernérem usedá tiskový mluvčí, harmonikář Pepa Čečil, a písničkáři Pepa Streichl a Luboš Pospíšil.
Všichni tři písničkáři koncertují nadšenému publiku. Zbytek večera a noci je prosycen vůní lahodných derivátů.
Ze zápisníku tiskového mluvčího:
Nevím kde jsem, nic si nepamatuji. Probouzí mne dělové rány. Lehký opar slunečního dne se dere skrze záclon. Geniální guvernér pálí jako u Verdunu. Je den a před námi tenisová bitva.
Zápis pak pokračuje…
Delegace BPS odjíždí v časných ranních hodinách (10.00 hod) do Rožnova pod Radhoštěm. Lehká snídaně na tenisovém dvorci ležícím v blízkosti radhoštského skanzenu, sestává z guláše, husté zelnice, prorostlého vepřového, humrového salátu, domácí sekačky, feferónů, piva a slivovice. Geniální guvernér je již v lehkém sportovním oblečení. Do prvního zápasu chybějí jen sekundy. Čeká se pouze na příjezd starostův. A hle mladý valašský bojovník nastupuje na antuku. K veliké lítosti našich valašských a arménských přátel se mu moc nedaří. Geniální guvernér vítězí 6:0. A je zde svačinka. Proti geniálnímu guvernérovi nastupuje vysoký a urostlý Valach Martin s děsivým úderem. První gam končí jeho jasným vítězstvím. Ale co to? Hrdina pookřává neboť harmonikář Čečil rozezpíval svoji fňuknu. „Jdi do hajzlu ty sajrajte z vočí ty teče maglajs, mezi prsty samej nežit s tebou bych nešla na rajc…“ zní kurtem, zatímco geniální guvernér obrací zápas. Je po vítězném boji. Všichni si pochutnávají na živáňské. Padají poslední přípitky a zamilovaný řidič Olda nasedá první do automobilu. Zatímco odjíždíme z této zaslíbené krajiny oslavují valmézští dlouho do noci své jediné vítězství nad tiskovým mluvčím.
Přátelé, za rok nashledanou.