Vážený pane starosto, vážení občané valmézští, vážení našinci s neskonalou úctou se na Vás dnes obracím a děkuji Vám za Vaše pohostinné přijetí. Přijeli jsme k Vám jako přátelé, především kvůli muži jehož jméno nese naše poetická strana. Přijeli jsme, abychom připomněli tohoto muže, doktora krásných umění a filosofie, spisovatele, básníka, historika, svobodomyslného kněze Tovaryšstva Ježíšova a […]
Vážený pane starosto,
vážení občané valmézští,
vážení našinci
s neskonalou úctou se na Vás dnes obracím a děkuji Vám za Vaše pohostinné přijetí.
Přijeli jsme k Vám jako přátelé, především kvůli muži jehož jméno nese naše poetická strana. Přijeli jsme, abychom připomněli tohoto muže, doktora krásných umění a filosofie, spisovatele, básníka, historika, svobodomyslného kněze Tovaryšstva Ježíšova a především horlivého vlastence Bohuslava Aloise Balbína.
Titus livius de la Bohéme, byl nazýván po celé Evropě již za svého života. Italové, Němci, Španělé, Francouzi i Holanďané znali jeho dílo. Tento skvělý muž se narodil 3. 12. 1621 v Hradci Králové jako nejmladší syn královského purkrabího Lukáše Balbína. Otec brzy zemřel a zchudlou rodinu vzal k sobě krajský hejtman, vášnivý rybář a myslivec, Otto z Oppendorfu. Ten poslal nadaného hocha na studie nejprve k benediktýnům, a potom do jezuitské koleje v Olomouci. Odtud bylo již co by kamenem dohodil do Valmezu, který Balbína, milovníka vína, později tak uchvátil.
Patnáctiletý Bohuslav složil řeholní slib a byl poslán na dvě léta do Brna. V Praze se pak z dvacetiletého básníka stal doktor filosofie a byl vyslán na misie…
Balbín nebyl dobrým kazatelem a tak není divu, že se stal učitelem. Učil celých třináct let. Stejně však jako Svěrák se Smoljakem naštestí nevytrval, přestože byl podle vlastních slov učitem milovaným.
Nevíme proč v šedesátých letech po návratu z Valmezu!!! Balbín proti sobě popudil představené. Jako důvod se někdy uvádí mravní poklesek, jindy vlastenectví. Jisté je, že v roce 1658 byla jeho Rukověť básnictví, v jejímž úvodu zesměšnil pátera Bucelia, cenzurována. „Řeč úvodní budiž úplně odstraněna, zbytek upraven“, stálo v nařízené generálního vikáře. Za týden přichází z Říma další list týkající se Balbínovy latinské sbírky Epigramů….
Nevyhovuje ani dedikace. Včelí roj, a to přátelé není opravdu vtip, dosud nikdo u nás nevydal..
Ukázka z překladu našeho tiskového mluvčího je věnována:příteli Marku Marciovi
O kometách dvojích jež vesmír rodí_
Ženy a komety dělají přemety
když táhnou vlečky, jsou divé všecky
ach Marku Marci, klid mají jen starci
Tlustému příteli napsal Balbím
Kůži svou na buben Žizka chtěl po smrti dát
ty můžeš příteli milý, na buben živý si hrát
a příklad poslední
Česká zem postrádá soli
Česká zem postrádá soli, spásli ji krávy a voli
potomkům v dědičný hřích, bohem byl darován smích
Není divu, že generál řádu si tajně vyžádal autorův životopis, aby mohl Balbína zničit! (Neničím vás svým projevem vážení přátelé? Dobře …)
Našel v něm jistě i jméno statečného Tomáše Pešiny z Čechorodu, vlasteneckého moravského historika, který za přítele riskoval vlastní existenci.
Na přímluvu valmézských Balbína nakonec jen přeložili do Jičína.
„V mlčení a naději je má síla“, napsal básník po vzoru Izaiáše verš 30.15. (v překladu našeho tiskového mluvčího)
Představení pro něj vymysleli přepsat historii české větve řádu. Při této nekonečné práci Balbín zachraňoval, dnes bychom řekli zakázanou literaturu, a vzácné archiválie. Narazil i na pokrokového hraběte, který vzácné tisky užíval na osobní hygienu.
Balbínovo pronásledování pokračovalo vyhostěním do Klatov, kde měl být izolován. Balbín však psal dál svou Obranu jazyka v Čechách i na Moravě…a anonymně vydával podvratná díla.
O nejmocnějším muži země Martinicovi, synovi defenestrovaného konšela, Balbín napsal ve svém Včelím roji epigram s názvem: „Na pyšnou zrůdu vlasti“
Na pyšnou zrůdu vlasti
Jež kapsu svou si mastí
Přísahal zemský sněm
Než spadl do hoven
Není divu, že Obranu psal Balbín anonymně
Ó dome starý, jak nerovný pán tobě vládne! …. Ó, pravím ty velký reformátore státu, Dům a staré království jsi rozkotal, nového nepostavil…. a dále čteme i toto: O ty pravý Otče vlasti, žádný statkář by tak nenakládal s majetkem svým, jako ty nakládáš s Královstvím českým, jehož důchody jsou dány v plen a denně před očima mizejí. Smím se domnívati, že se vyznáš v umění vladařském, když ani neznáš čárky řádné správy a nemáš politické schopnosti?
. My víme, že ještě o sto let později byl tiskaři za první pokus o vydání díla udělen tříměsíční trest vězení o chlebu a vodě.
svatý Válave nedej zahynouti nám i budoucím, napsal Balbín na konec knihy, kterou věnoval svému nejvěrnějšímu příteli Tomáši Pešinovi.
Vážení přátelé děkuji Vám za pozornost, kterou jste věnovali památce Bohuslava Balbína, kandidáta Balbínovi poetické strany na předsedu vlády in Memoriam.