Projev ekonoma strany ing. Petra Borky na předvolebním mítinku na Václavském náměstí (2002)

dne 16. května 2002

Vážení našinci, přátelé, voliči,
maje na paměti slova Václava Klause: “Chcete-li nám něco říci, nesrocujte se na náměstích, založte si stranu.”, založili jsme ji. Ano, založili jsme ji, a to přátelé našinci na Silvestra, kdy jsme se nemohli dohodnout koho budeme letos volit. Rozhodli jsme se, že sebe.
Pravda, svou roli hrála i vidina skromného poslaneckého platu, levné kantýny, imunity a jiných požitků materiálních i sexuálních. A tak se nás pět zakládajících členů strany, a zde chci upozornit, že další členy už strana nepřijímá, vrhlo do politického boje.
Brzy jsme si však uvědomili, že strana moderního typu nemůže, aniž by vzbudila nedůvěru u voličů, existovat bez frakcí a zákulisních bojů. Tato skutečnost katapultovala v myslích našich členů touhu dokázat, že nejsme jiní a že nám volič může právem důvěřovat.
A tak tu byla první krize. Strana se posunula opět o krok dál a vznikaly frakce. Levá frakce, pravá frakce, levější než levá a pravější než pravá a nakonec i první dáma naší strany, slečna Monika Kuchtová, si založila svoji tzv frakci beznázorovou. Tato situace na krátký čas naši stranu rozštěpila, ale za nezměrného úsilí našeho geniálního guvernéra, vznikla mezi předsedou, levou frakcí, pravou frakcí a levější než levou a pravější než pravou frakcí tzv. vnitrostranická čtyřkoalice. Z praktických zkušeností, však na základě bilaterálních vztahů utvořila levá frakce koalici s předsedou strany a společně vstoupily do opozice k pravé frakci, pravá frakce vstoupila do opozice k levé frakci, ale zároveň utvořila koalici s předsedou, levější než levá a pravější než pravá frakce uzavřela koalici jak s levou frakcí, tak i s pravou, ale vstoupila do opozice s předsedou.Situace vypadala beznadějně.
Avšak beznázorová frakce Moniky Kuchtové, nedbaje svých prohlášení vyřešila nastálou situaci brilantně a uzavřela opoziční smlouvu se všemi, kruh se uzavřel, a naše strana je pevnější než kdy předtím.
Ale vážení voliči, co se nestalo. I přesto, že náš vstup do parlamentních voleb byl impozantní, někteří členové strany neunesly břímě odpovědnosti a svoji neukojenou touhou po moci rozbili vratkou vnitrostranickou čtyřkoalici. Avšak ukázalo se, že politická prozíravost beznázorové frakce Moniky Kuchtové byla dokonalá. Opoziční smlouva vydržela až do konce, naše strana se semknula a může se dál směle a s hrdostí dívat svým voličům do očí. Jakýto zázrak se tu stal.
Ano milí našinci, jsme tu. A proto našinče, nevěš hlavu a nevymlouvej se, že není koho volit. Podívej, jak se naši političtí géniové snaží, jak škemrají o tvůj, jindy tak bezcenný hlásek. A važ si toho, nebude to dlouho trvat.
Já osobně je, ač nerad, zklamu. Jsem samozřejmě, stejně jako vy rozhodnut k volbám jít. Ale běda mi, já je nemohu volit. Založil jsem stranu a nezbývá mi než volit sám sebe. Ta potupa. Stydím se, že za naši stranu kandidují jakási nezávislá individua podepisující kdejaký pamflet proti našim národním zájmům, jacísi Hutkové, Janíkové, Jirousové, Janíkové, Dvořáčkové, Nohavicové, Svěrákové, Uhlířové. Ještě, že se naš-li i tací, kteří dodatečně vyškrtli své jméno z volební kandidátek a prokázali tak velikou míru odpovědnosti. Neboť jmenovaní kandidáti nejsou svázáni žádnými povinnostmi vůči naší straně. Oni mohou i samostatně myslet.
Chápete dobře.Našim zákeřným volebním záměrem je prosadit do parlamentu samostatně myslící individua. Tím, že se nám to podaří vyvoláme sice vládní krizi, ale současně s rostoucí nezaměstnaností úřednického aparátu dojde jistě k ekonomickému růstu. Parlament, složený z našich kandidátů, může znovu nabýt sluchu mezi občany této země.
S nestoudností sobě vlastní chceme prosadit slušnost, úctu k obyvatelům této země, a to nejenom před volbami, ale i několik měsíců po jejich skončení.
Držím vám, vážení voliči, palce ve Vašem rozhodování a přeji i Vám, ať se máme všichni rádi, i když si myslíme každý něco jiného.
Nebojte se nás vážení občané, i my máme svého svatého. On za nás sice nemyslí, ale po volbách se k nám určitě neotočí zády.
Dovolte mi rozloučit se s Vámi slovy vlastence a kněze Bohuslava Balbína: Ať Čechy celé jsou takřka velkým hostincem a útulkem, kde netoliko na několik málo dní, nýbrž po celý život výborně lze se chovati v rozkoších a bohatství.