*** 28.05.2002 – Večerník Praha, str. 1 *** článek nebyl zveřejněn Noční můra politiků – Balbínova poetická strana Volební štáby ODS, ČSSD a Koalice prožívají těžké chvíle. V posledních (zatím přísně tajených) průzkumech je dramaticky přeskakuje Balbínova poetická strana. Nápad, který zprvu vypadal jako pouhá recese, dnes aspiruje na vítězství v nadcházejících parlamentních volbách. Balbínova […]
***
28.05.2002 – Večerník Praha, str. 1
***
článek nebyl zveřejněn
Noční můra politiků – Balbínova poetická strana
Volební štáby ODS, ČSSD a Koalice prožívají těžké chvíle. V posledních (zatím přísně tajených) průzkumech je dramaticky přeskakuje Balbínova poetická strana. Nápad, který zprvu vypadal jako pouhá recese, dnes aspiruje na vítězství v nadcházejících parlamentních volbách.
Balbínova poetická hospůdka praskala ve středu 3. dubna ve švech. Kamery, fotografové, novináři, pivo teklo proudem, rozdával se guláš. Vše zadarmo, jak se na volební agitaci sluší. Ostatně v případě vítězství, o kterém ve straně nikdo nepochybuje, bude v Čechách pivo zdarma!
I tak by se dala charakterizovat atmosféra zakládající schůze Balbínovy poetické strany. Její padesátiletý duchovní otec, někdejší disident a bouřlivák, guvernér strany Jiří Hrdina hýřil optimismem. Stranu se rozhodl založit pro ty, kteří nemají koho volit: “Ačkoliv tuhle kavárnu křtil můj kamarád Honza Ruml, uvědomil jsem si, že ani jeho volit nebudu.” A dodává: “Dejme šanci lidem, kteří nic špatného neprovedou.”
Ve volebním boji mají pomoci stanovy strany. Ty např. limitují počet členů na pět. Kandidovat může pouze geniální guvernér, ostatní místa jsou pro sympatizanty. Všechny funkce ve straně jsou dědičné. Strana staví na heslech typu “Každá koule má svou jamku” nebo “Stranickou prací k prosperitě a míru” event. “Plné sudy pro Sudety i kraje” apod. Recese, mystifikace, sarkasmus, prostě všechny složky tradiční “české povahy”, které není nic svatého. To vše bylo v Balbínce k mání. Ale laskavý humor rozhodně nechyběl. Co ale zprvu vypadalo jako žert, stává se bizardní skutečností. Balbínova poetická strana požádala o registraci! Na vnitru jejich žádost pozdrželi, protože požadovaná petice s tisíci podpisy nebyla úplná. Proto se v Balbínce sbíraly ty chybějící.
A tak se teď s napětím čeká na 16. květen, kdy Balbínova poetická strana pořádá mítink přímo na Václavském náměstí. Tam se má za účasti přísně tajených osobností definitivně potvrdit její role favorita letošních voleb. V Balbínce byla opravdu pestrá směsice voličů strany, ale podle nálady v lokále se dá říci – Jára Cimrman by měl radost.
Ladislav D.
***
21.05.2002 – JIŘÍ HRDINA – MF Dnes, str. 07
Humor proti bolševismu
Balbínova poetická strana usiluje: O co největší volební preference, o blaho svých pěti členů a svých kandidátů, o spokojenost našich sympatizantů a přátelský vztah k našim nesympatizantům i odpadlíkům. O naplnění těch ideálů, tedy o slušné, korektní a nezkorumpované politické prostředí v zemi. Balbínova poetická strana se hlásí k odkazu Bohuslava Balbína, jezuitského kněze a vlastence, jehož památku vymazali komunističtí koryfejové z učebnic. Balbínova strana usiluje o debolševizaci společnosti po vzoru německé denacifikace. Balbínova poetická strana nabízí humor jako řešení politických problémů – místo vulgárních urážek soupeřících politiků, kteří přenášejí svoji zlobu do celé společnosti. Balbínova poetická strana podporuje a obrací se na tvůrčí a svobodné jedince s pozváním k volbám, což zmenšuje šance totalitních skupin na ovládnutí společnosti. Balbínova poetická strana je proti všem nesmyslným zákazům a omezením otravujícím občany svobodného státu. Naopak za trestné považuje kriminalizaci mládeže za odklon od alkoholu směrem k marihuaně, fízlování neagresivních občanů pod jakoukoli záminkou, zastrašování jakýchkoli sdružení odmítajících násilí, toleranci k rudohnědým bojůvkám, a především cenzuru v jakékoli podobě.
Autor je geniální guvernér Balbínovy poetické strany
***
20.05.2002 – JAN GAZDÍK – MF Dnes, str. 02
Koalice: pivo, mýdlo a pohoda
Politické špičky vyrazily do Prčice
Olbramovice, Prčice – Pohoda na startu, s blížícím se cílem stupňující se legrace a obdivuhodné chodecké i pivařské výkony jednoho z lídrů Koalice, Karla Kühnla. Tak šlapala Koalice do Prčice. Třicítka koaličníků, vyšňořena koaličními tričky, “dobita” energetickým nápojem Kola-lice a zásobena mýdly “konečně čisté ruce” (obé bylo hojně rozdáváno turistům), vyrazila na pětadvacetikilometrový úsek vcelku zčerstva. Kühnl šel stále v čele a neustále ostatní popichoval, že se vlečou jako šneci. Ani v počtu vypitých piv na občerstvovacích místech neměl konkurenci. “V tom parnu to v člověku mizí jako nic – už jsem je přestal počítat,” přiznává. Senátoru Janu Rumlovi to sice tolik nešlapalo, o to víc se věnoval politické osvětě. Vybíral si především ženy, jimž nabízel koaliční mýdlo. Vždy na něm byl patrný ostych, že se relaxujícím lidem vnucuje. “Už se mi párkrát stalo, že mě poslali do hajzlu. Psychicky na to sice trénuji, ale moc to nepomáhá – jako bych pokaždé dostal pěstí na solár.” Ve Velké Lhotě nalíčila Koalice na turisty “past”. A jen málokdo odolal pečenému seleti se štamprlí slivovice. A znovu se mísí pohoda se smíchem, zvlášť když to vše podbarvuje harmonika, kontrabas, housle a klarinet. Tohle pohlazení pro Koalici připravila Balbínova poetická strana. Její geniální guvernér Jiří Hrdina má za důležité, aby se lidé bavili: “Naštvanejch je plná Asie.” “Koalice vpřed!” velí Ruml a jeho lidé reptají. Na senátora se lepí politicky dezorientovaný mladík a chce radu, koho má volit. “Vždy jsem volil ODS, ale teď nevím,” říká. Debatu končí mladíkova slečna a táhne jej pryč. “Škoda. Ještě půl hodiny a měl bych ho,” říká Ruml. “A dals mu mýdlo?” zeptal se senátora Kühnl. “Ten, člověče, nevolá po mýdle, ale po diskusi,” namítá Ruml.
LEGRACE byla typická pro pochod Koalice do Prčice. Geniální guvernér Balbínovy poetické strany Jiří Hrdina daroval koaličním přátelům Kühnlovi s Rumlem (zleva) lidovou veselici.
FOTO: MAFA – ROBERT ZLATOHLÁVEK
***
18.05.2002 – ids – MF Dnes, str. 02
V internetových volbách vede ODS
Praha (ids) – Ve virtuálních volbách do sněmovny, které vypsal internetový magazín iDNES na adrese volby.idnes.cz, zatím vede ODS s 28 procenty hlasů, druhá je Koalice s 26 procenty a třetí ČSSD, pro niž na internetu hlasovalo 13 procent čtenářů. KSČM je daleko vzadu s pouhým jedním procentem. Komunisty předstihly dokonce Balbínova poetická strana s 6,9 a Naděje s 6,6 procenta hlasů. Hlasovat je možné až do skutečných voleb, každý čtenář může hlasovat jen jednou.
***
2.5.2002, MF Dnes
Strany dumají, jak naložit s volebními čísly
Praha – Je výhodou, když strana půjde do voleb s číslem jedna? A nemůže jí přinést smůlu třináctka?
Státní volební komise vylosovala v úterý jednotlivým stranám čísla, která mají z jejího pohledu pouze administrativní význam: číslo bude například na hlasovacím lístku.
Numerologové se na čísla dívají jinak. “Nic ve vesmíru není náhoda, i čísla politických stran pro červnové volby mají svůj daný význam. Obecně platí, že každé číslo má pevně daný charakter, který musí vibrovat s vlastnostmi politické strany,” tvrdí numeroložka Jana Blažková.
Například čtyřka, kterou los přiřadil recesistické Balbínově poetické straně, vyjadřuje podle Blažkové značnou asertivitu. Pětka, kterou má ODA, je charakteristická velkou dávkou sobeckosti a jedenáctka, která patří Sládkovým republikánům, představuje velmi silné ego.
Za velmi silné označila Blažková číslo 22, které má ODS. “To je takzvané mistrovské číslo. Obsahuje v sobě díky dvěma dvojkám i čtyřku, a tím v sobě nese obrovské dispozice. Pokud se však nevyužijí, hrozí naopak velká katastrofa. Obdobnou silou disponuje i číslo 11.”
Také numeroložka Soňa Křečanová tvrdí, že za dvaadvacítkou se skrývá obrovská síla. “Je to vládnoucí číslo,” říká. Rovněž ČSSD s číslem tři má podle numerologů velkou šanci na úspěch. Trojka je posvátné číslo. “Je to i číslo šťastné syntézy,” říká Křečanová. “Dva se perou a třetí se směje.”
Koaliční pětadvacítka je podle numerologů velkou neznámou, sázkou do loterie a třiadvacítka by rozhodně neměla komunistům zajistit vítězství ve volbách.
Politické strany se však na předpovědi numerologů příliš neohlížejí a spíš přemýšlejí, jak vylosované číslo nejlépe využít ve volební kampani. Patrně jako první využili svou třiadvacítku komunisté včera na oslavě Prvního máje na Letné.
“Svými hlasy nešetři, volme všichni dvacet tři!” vyzývala všechny přítomné moderátorka komunistického shromáždění.
ODS hodlá v kampani využít čtyř dvojek: volby jsou v roce 2002 a strana do nich jde pod číslem 22.
Koalice hodlá svého čísla 25 využít jako výzvu i symboliku. “Pětadvacet procent je hranicí, které bychom chtěli ve volbách minimálně dosáhnout,” řekl agentuře ČTK volební manažer US-DEU Patrik Nacher. Když se sečte dvojka a pětka z čísla 25, vyjde šťastná sedmička. “Stejně jako ve sportu, i v politickém klání je třeba určité dávky štěstí,” dodal Nacher.
O využití své trojky bude přemýšlet i volební štáb ČSSD. “Trojka se mi líbí, ale volby jsou o programu a kandidátech,” poznamenal místopředseda ČSSD Karel Kobes.
Pod jakými čísly jdou strany do voleb
1 Národně demokratická strana
2 Demokratická liga
3 Česká strana sociálně demokratická
4 Balbínova poetická strana
5 Občanská demokratická aliance
6 Volba pro budoucnost
7 Humanistická aliance
8 Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů
9 Naděje
10 Nové hnutí
11 Republikáni Miroslava Sládka
12 Cesta změny
13 Česká strana národně sociální
14 Romská občanská iniciativa
15 Strana zdravého rozumu
16 Strana venkova – spojené občanské síly
17 Československá strana socialistická
18 České sociálně demokratické hnutí
19 Česká pravice
20 Republikáni
21 Sdružení nezávislých
22 Občanská demokratická strana
23 Komunistická strana Čech a Moravy
24 Moravská demokratická strana
25 Koalice (US-DEU a KDU-ČSL)
26 Strana za životní jistoty
27 Pravý blok
28 Strana zelených
29 Strana demokratického socialismu
Pavel Baroch
David Macháček
***
Večerník Praha 23.4.
Volební program? Volný vstup na fotbal!
Nezadlužené strany a fotbalový klub Viktoria Žižkov včera podpořili kandidáti Balbínovy poetické strany, kteří se netají přesvědčením o svém vítězství v červnových parlamentních volbách. “Letos zvítězí podceňovaní,” hlásal nápis na jednom z plakátů strany na náměstí Winstona Churchilla v Praze. “Dnešek patří malým nevytunelovaným klubům a také klubům a stranám bez dluhů. S vámi, přátelé, zvítězíme v lize i ve volebním boji,” oslovil pár desítek shromážděných na mítinku strany její šéf s titulem geniálního guvernéra Jiří Hrdina. Hovořil v buřince a ve fraku ze štaflí před Churchillovou sochou a nezapomněl zdůraznit, že Churchill za ním “plně stojí”.
Foto: Michal Šula
***
23.04.2002, Mladá fronta DNES
Politická strana podpořila fotbalovou Viktorii manifestací
Žižkov – Do zápasu Viktorie Žižkov s Hradcem Králové zbývá poslední hodina a fandové mířící na stadion šokovaně pozorují předvolební manifestaci Balbínovy poetické strany, nové recesistické partaje, která vysílá do červnového boje o hlasy například písničkáře Jaroslava Hutku a básníka Ivana Magora Jirouse.
Účast není vysoká, pod sochou Winstona Churchilla poslouchá projevy snad jen patnáct lidí. Před nimi visí dva transparenty: velký s nápisem “Balbínova strana fandí Viktorii Žižkov – letos zvítězí podceňovaní”, a menší s heslem “Pravá frakce fandí Hradci”.
Demonstrace je řádně ohlášená a plamenné projevy se odrážejí od okolních činžáků. “Splnili jsme veškeré požadavky, máme i mobilní záchod, který je na každém mítinku nutný,” ukazuje mluvčí strany Ivan Fried na malý kbelík s připevněnou ruličkou toaletního papíru. “Náš stranický pes už ho využil.”
Mítink začíná nelibozvučným blues tří amerických hippies: “Stranu, která vidí svůj vzor v Monty Pythonech, podporuju,” směje se pouliční kytarista s vlasy do copu, Garry Salvatore.
Po dvou písních přichází zásadní projev “geniálního guvernéra” strany Jiřího Hrdiny, který se ze svého švejkovského invalidního vozíku přemisťuje na štafle.
Oblečený do černého obleku a s buřinkou na hlavě hřímá: “Dnešek patří malým, nevytunelovaným stranám a fotbalovým klubům. S vámi, přátelé, zvítězíme v lize i ve volebním boji!”
K mikrofonu pak nastupují další kandidáti, vesměs optimisté. Suverénně přidávají k oficiálnímu názvu strany nové slůvko – Vítězná. “Vznikli jsme na Silvestra a už si nepamatujeme, co tak důležitého jsme chtěli sdělit. Ale možná je to dobře,” tvrdí řečníci. “Zajímal by vás před volbami náš politický program? Ne? Tušili jsme to, a proto jsme žádný nesestavovali.”
Hlouček posluchačů se také poprvé seznamuje s možným jménem budoucího premiéra: “Kandidujeme katolického vlastence Bohuslava Balbína in memoriam,” vzdávají straníci hold knězi, který dal jméno partaji i její domovské hospůdce na Vinohradech.
Chvíli před zápasem je čas vyrazit s transparenty na tribuny. Balbínovci už vědí, že mají čtyři nové voliče – ti slíbili dnes svůj hlas, a za to je guvernér svezl ve svém křesle.
Tomáš Poláček
HUMORNÁ POLITIKA NEBO POLITICKÝ HUMOR?
Mítink Balbínovy poetické strany se akcím jiných stran v ničem nepodobá. Milovníci recese si rozhodně včera užili.
FOTO: MAFA – MARTIN PINKAS
***
20.04.2002, Lidové noviny
Magorova mystická chuť být politikem
Undergroundový básník Ivan Martin Jirous kandiduje do parlamentu a chce založit vlastní politickou stranu Uctívači ginga
Rozhovor týdne
Ivan Martin Jirous
s otcem českého undergroundu hovořila Renata Kalenská
Do politického života se rozhodli zapojit i lidé, od nichž by to nikdo asi nečekal. Je mezi nimi i otec českého undergroundu Ivan Martin Jirous řečený Magor. Kandiduje za Balbínovu poetickou stranu, která sídlí – stylově – přímo v hospodě.
LN: Nedávno jsi odmítal kandidovat do sněmovny či do Senátu, neboť “kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti”. Nyní kandiduješ za Balbínovu poetickou stranu (BPS). Proč jsi změnil názor?
Jednou jsem byl v Balbínově poetické hospodě a Jirka Hrdina mi dal podepsat žádost o registraci jeho strany. Mně se to líbilo. Je to v podstatě navázání na tradici Strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslava Haška. A pak mi Jirka volal, zda bych za ně nechtěl kandidovat. A proč ne. Já chci navíc letos zakládat i vlastní stranu. Ale tyhle volby ještě vynechávám, musí se to pořádně připravit. Kdyby BPS získala pět procent a dostala se do parlamentu, byla by tam aspoň sranda.
LN: Umíš si sám sebe představit, jak sedíš ve sněmovně, vznášíš námitky, předkládáš pozměňovací návrhy?
Proč ne? Nebyl bych tam jedinej kretén.
LN: Založení vlastní politické strany – to myslíš vážně?
Já se tím zabývám už delší dobu. Moje strana by se jmenovala Uctívači ginga. Gingo (ginkgo) je jinan dvoulaločný. Známo z Foglara – takový přechod mezi jehličnanama a listnáčema. To je ale samozřejmě kamufláž. V podstatě mi jde o legalizaci jisté přírodní látky, záměrně neříkám droga.
LN: Ty ji ovšem neužíváš.
Zato ji pěstuju. Ale jinak – já sám jsem nebyl volit už několikrát a letos konečně volit můžu – Balbínovu stranu.
LN: Myslím, žes volit ani nemohl. Neměls občanský průkaz.
V životě jsem ztratil bezpočet občanek, ale teď už ji mám dlouho. Ovšem nemám třeba pas, protože mi ho ukradli romští spoluobyvatelé. V Olomouci jsme měli čtení s Vráťou Brabencem. Na nádraží pak byli Romové a já tam usnul. Když jsem se probudil, v kapse u saka jsem pas neměl. Jinak jsou ale Romové slušný lidi, takže veškeré ostatní doklady mi nechali.
LN: Vraťme se zpět k tvé vlastní straně.
Podle mého názoru – kdyby se nám podařilo zvednout ty rockery z hospod, aby šli volit, to by byla taková síla! Každý člověk si vybírá společnost k sobě koherentní a všichni, které jsem ze svého okolí oslovil, do toho jdou. A já jsem ochoten přinést vlastní oběť na oltář vlasti. Dal jsem si předsevzetí, že kdyby byla moje strana zaregistrována, celé to volební období bych nepil. To proto, abych se nedopustil nějakých excesů, které by proti mně pochopitelně byly zneužity.
LN: To je pěkné předsevzetí. Co když ho ale porušíš? Odstoupíš?
To ne! Půjdu se vyzpovídat.
LN: V jaké jsi fázi?
Teprve píšu program. A Balbínovu stranu považuju za takový dobrý předstupeň, kdy si ověřím ty stranické mechanismy.
LN: Balbínova strana si vytvořila zajímavý harmonogram preferencí. Počítáte s pětatřicetiprocentní podporou, což je jistě nadsázka. Jaký výsledek odhaduješ ty?
Abych ti pravdu řekl, když jsem zkoumal tenhle graf, nepochopil jsem z něj vůbec nic. To je asi podobné, jako když normální člověk zkoumá lejstra k daňovému přiznání. Ten graf je asi vážně mystifikace. Co se týče mého odhadu, nechci být prorokem, ale spousta lidí, kteří se o této straně dozvěděli, prohlásila, že konečně mají koho volit. Hodně lidí to dosud nevědělo. Ti, co volili ODS, jsou zklamáni takzvanou opoziční smlouvou. Mně je to celkem u prdele, doteď jsem nevolil a půjdu až teď. A nevylučuju, že bychom těch pět procent mohli dostat.
LN: Skutečně se chcete dostat do parlamentu? Není vaším cílem spíš získat jeden a půl procenta, a tím pádem i státní příspěvek? Docela dobrý způsob podnikání…
Ty kvóty neznám. A nenapadlo mě to ani v nejdivočejších snech. Takhle. Myslím, že člověk nemá brát život zas až tak vážně. Může se také bavit. Já se touto kandidaturou především bavím, ale kdybychom se do parlamentu skutečně dostali, této funkci bych se věnoval naplno.
LN: Už jsi přemýšlel o tom, do kterého ze sněmovních výborů by ses zapojil?
Vůbec. Tak dalece ještě neuvažuju. Ale víš, stejně je to asi iluzorní, že bychom těch pět procent nakonec získali. Teď mě tak oklikou napadá – Pierre Cabanne na sklonku svého života vydal knihu Rozhovory s Marcelem Duchampem. A Duchamp v ní mimo jiné říká: “Když začal kubismus, my jsme se tím tenkrát především úžasně bavili. Teprve později se někteří z nás začali brát vážně.” Myslím, že jedno z neštěstí téhle země je, že se lidi berou přespříliš vážně. A přitom k tomu nemají žádnej důvod.
LN: Váš kandidát Jiří Dědeček se rozhodně vážně nebere. Prohlásil, že pokud se dostane do parlamentu, nejdřív něco vytuneluje a pak z politiky rychle uteče. Jaké jsou tvoje plány?
Já bych v té politice poctivě zůstal. Jsem příliš blbej na to, abych dokázal něco vytunelovat. Ne že by mi nápad Jirky Dědečka vadil!
LN: Snažil by ses přizpůsobit podobě politiků? Hutka prohlásil, že oblek na sebe nevezme.
Já bych v obleku taky samozřejmě nechodil. Ani to není povinné. A oblek nemám. Vlastně mám dvě saka. Krásný! Jedno mi visí na mříži ve Stromovce. Vůbec nic mu není. Někdo ho prostě vyřadil, že už ho nepotřebuje, tak ať si ho vezme někdo jinej! Všechno oblečení, co mám, mi buď někdo daroval, nebo jsem ho našel v kontejneru.
LN: Z čeho jste vlastně zaplatili předvolební kauci? Z tržeb hospody, tedy vašeho stranického sídla? Nebo přispívali členové a kandidáti? Jak tě tak poslouchám, asi by na to mnozí z vás neměli.
Já bych se teda na nic skládat nemohl, protože žiju pod hranicí existenčního minima.
LN: To předpokládám, když ti odpojili i elektřinu.
No, na chalupě. Až to zaplatím, zase mi ji zapojej. Jinak ale nevím, kdo kauci zaplatil. Já se o tyhle finanční vztahy zásadně nezajímám. Někdy je lepší nic nevědět. Nebyl jsem ani na valné hromadě strany. Ta byla asi dost výživná, protože se protáhla až do ranních hodin…
LN: Zřejmě šlo o zásadní politickou debatu.
Nejspíš. Nepochybně se tam střetávaly různé názorové proudy. Ale s těmi penězi – já za stranu jen kandiduju a její zákulisní machinace jsou pro mě zatím neprůhledné. Neprůhledné – to je v současnosti krásné české slovo.
LN: Víš alespoň něco o stranickém programu?
Program je pětibodový. Četl jsem nějaký letáček. Velice se mi líbí.
LN: Jaké jsou to body?
Já si nevzpomenu. Myslím, že jsem ten leták někomu dal.
LN: Na všechno připravený politik. Ale k tomu programu – nechtěl bys do něj prosadit odtržení Vysočiny od zbytku Čech a Moravy? To je sice původně myšlenka zemřelého básníka Andreje Stankoviče, ale ty jsi jejím velkým zastáncem.
Do programu Balbínovy strany prakticky nezasahuju. Pokud se mi ale podaří prosadit tu moji politickou stranu, odtržení Vysočiny je samozřejmě metafora. V mém programu bude nastolení monarchie. Pak už nebude nutné Českomoravskou vysočinu odtrhávat. Ale otázka zní: Co je dnes vlastně Vysočina? Domníval jsem se, že jedna z věcí, které tu budou po listopadu napraveny, bude obnovení historických zemských hranic. Podle mě to není náhoda, ale záměr bolševiků, ve kterém současná vládní garnitura úspěšně pokračuje. To, čemu říkal Václav Havel identita, je jedna z nejdůležitějších věcí. Člověk má napřed cítit lásku k rodnému místu, pak k regionu, pak teprve k zemi a pak, dejme tomu, k Evropě. Dnes jsou lidi vykořeněný a zblblý. Jsme takový stádo, který ani neví, u který ohrady má nocovat. Masám – použiju marxistické slovo – se vždycky vládne líp než lidem, kteří jsou zakotveni a vědí, co chtějí.
LN: Sám jsi zmínil současnou garnituru. Kdysi jsi vyslovil přání dělat u nás guerillu proti klausovsko-zemanovské diktatuře. Máme tvé nově se zrodivší politické ambice považovat za začátek této guerilly?
To ne. Zatím to není tak akutní.
LN: Do programu BPS mluvit nechceš, ale předvolební kampaň bude hodně v tvých rukou. Jak bude vypadat?
Doufám, že se mi podaří dohodnout koncerty spřátelených kapel. A kdykoli budu mít nějaké čtení, spojím to s kampaní.
LN: Budeš nosit i stranické tričko, jako to dělá “geniální guvernér” BPS Jiří Hrdina?
Já už v tom tričku taky chodím. Teď se ale, myslím, pere. Jinak se pokusím zformulovat svůj vlastní, osobní program, který bude pochopitelně loajálně vycházet z hlavního programu BPS.
LN: Dá se čekat i klasická šňůra předvolebních mítinků?
To se ještě musíme domluvit. Když bude nějaký mítink, proč tam neříct, co si představujeme. Zatím jsem rozdal pár letáků. Musím vyfasovat nové. Rozdávám to lidem, které potkávám, a to je vlastně úplně stejný, jako kdybych to říkal přes mikrofon více lidem, ne? Jednou jsem přijal kandidaturu a to s sebou nese jisté závazky. A já jsem ochoten jim dostát.
LN: Začínáš mluvit krásně státotvorně. Proč vlastně BPS odmítá přijmout více než pět členů?
Grémium se prostě rozhodlo, že pět členů je dost a ostatní můžou být sympatizanti. Agenda pětičlenné strany se určitě udržuje lépe než agenda strany, která má členů deset tisíc. I z ekonomického hlediska je to velmi zdravé, byť i nedemokratické opatření. A já, jak známo, nejsem příznivcem demokracie, takže mi to nevadí.
LN: Co se stane s BPS, když se nedostane do parlamentu ani nezíská státní příspěvek?
Půjdem to zapít, přehodnotit předchozí předvolební kampaň a připravit se na další volby. Ale jak říkám, v té době už bych měl mít tu svoji stranu. Pak samozřejmě budu s Balbínovou stranou fúzovat.
LN: Taky budeš prosazovat omezený počet členů?
Naopak. Tam bude neomezený počet členů. Už jsem domluvený se spoustou lidí. Třeba do toho půjde kapela Tři sestry. Já chci hlavně zcela nedemokraticky udělat třicetičlenné předsednictvo. Chci tam mít i feministky, cikány a podobně. Mělo by to být kluci a holky půl na půl. Ženských v politice je čím dál méně. Myslím, že jsme v Evropě kuriózní příklad státu, kde je diskriminace žen neuvěřitelná. To se musí řešit.
LN: Začínám být na rozpacích. Původně jsem to celé vnímala jako třeba Klausův poradce Jakl, který balbínovce při sběru podpisů podpořil. Prohlásil, že je to dobré jako legrace a jako zviditelnění Balbínovy poetické hospody.
Já to myslím vážně. A uvědomuju si tu zodpovědnost. Já jsem v životě dělal vždycky všechno zodpovědně.
LN: Chce se BPS účastnit i senátních a komunálních voleb?
Určitě. Ale vlastně by možná bylo skoro lepší být senátorem než poslancem. Já teď nevím, kdo má lepší plat. Asi senátoři, že jo?
LN: Nevědomky už sbíráš hlasy tady na Letné. Místní číšníci tvrdí, že po tvém odchodu z lokálu běží vyhrabat z koše tvé básně, které jsi tam jakožto špatné zahodil…
No jasně. Už v dobách hluboko před velkým listopadem se mi stala podobná věc. Psal jsem sbírku Magorova mystická růže, která pak vyšla. Byl jsem v hospodě U Lojzy na Praze 2, pak jsem se ráno nějak probudil a uvědomil jsem si, že jsem v noci napsal strašnou spoustu básní. Tak jsem jel taxíkem k Lojzovi a ptal jsem se ho: “Lojzo, nenechal jsem tady náhodou nějaké básně?” A on mi řekl: “Ty krávo, byla toho plná hospoda, protože ses stěhoval od stolu ke stolu a všude jsi něco čmáral. Zametl jsem to a všechno je to na dvoře v popelnicích.” Běžel jsem na dvůr a otočil jsem víka těch popelnic. Byly v nich vajgly a všechno to svinstvo z restaurace. Z toho vyčuhovaly útržky papírů popsaných mým rukopisem. Chvíli jsem na to koukal a pak jsem si znechuceně řekl: “To bych se na to mohl vysrat, abych se v takovým svinstvu hrabal. To si raději napíšu nový.”
LN: Scházíme se den po pohřbu sochaře Karla Nepraše, tvého přítele. Krátce ses s ním rozloučil v Respektu, ale jinak, myslím, ne…
Do pohřební síně jsem přišel asi o dvě minuty později a rozloučení už probíhalo. Měl jsem napsanou řeč, ale bylo mi sděleno, že jeho rodina si to nepřeje. Nakonec se zjistilo, že to bylo nedorozumění. Pak jsem to ale přečetl v hospodě. Bylo to takové surovější, něco jako Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu.
LN: Jakými slovy ses s Neprašem nakonec rozloučil?
“Karel Nepraš, jehož pochováváme a oplakáváme, není jediným. Mnozí nás poslední dobou opustili.
Jest a zůstane však naplněním kurtoazie – dvornosti, dvorského umění. Nejde jen o to, že Karel tvořil kurtoazní umění. Byl kurtoazní. Dvorný k ženám, dvorný v artefaktech. Byl minesengrem v životě i v sochařství. Legitimním následníkem a pokračovatelem české karolínské gotiky.
Když princ waleský po bitvě u Kresčaku – Crécy – stanul nad tělem Jana Lucemburského, pravil: Zde zahynula koruna rytířstva. Pak vzal si do svého erbu Janovu devizu: Ich diene – Sloužím.
Karel Nepraš sloužil svým děťátkům, žákům své školy, jež ho dnes spolu s námi oplakávají.
Jistěže tady zůstává mnoho dobrých sochařek a sochařů. Nicméně – smrtí Karla Nepraše omšela koruna českého sochařství.
Sbohem, Karle.”
HUMORNÁ POLITIKA NEBO POLITICKÝ HUMOR?
Kunsthistorik
Ivan Martin Jirous (57)
prohlašuje, že by chtěl jako odpůrce demokracie nastolit monarchii
FOTO: LN – David Port
***
19.4. Metro
Rozmrzelý Hudka slaví
Život v emigraci mi připadal smutný, vzpomíná oblíbený písničkář
Kvůli politickému nátlaku v 70. letech opustil Československo a žil v Nizozemsku. Po pádu komunismu se vrátil do vlasti, poměry v nově vzniklé demokracii je ale rozčarován. Sám si “vypaluje” cédéčka s vlastními písněmi, sám si k nim kreslí obaly a nosiče si také sám prodává.
Písničkář, který vždy popularizoval moravské lidové písně, autor fejetonů a textař Jaroslav Hutka oslaví své 55. narozeniny.
Z tehdejšího Československa Hutka odešel v říjnu 1978 kvůli psychickému i fyzickému nátlaku, jímž se Státní bezpečnost (StB) snažila donutit signatáře Charty 77 k vystěhování do ciziny. Dostal oficiální pozvání od nizozemské vlády a zakotvil v Holandsku.
“Představoval jsem si, že budu pokračovat v tom, co jsem dělal tady. S tím rozdílem, že přestane trápení s policií. Netušil jsem, že narazím na cenzuru jak v krajanských listech, tak ve Svobodné Evropě, Seškrtávali mi věty nebo pasáže, ve kterých jsem nějakým způsobem kritizoval tamní společnost, hlavně emigrantskou,” líčí Hutka své rozčarování.
V emigraci zkoušel psát písničky v angličtině i holandštině, ale pak opět začal intenzivně psát česky. Psal knížky a vydal několik písničkových desek. Život v cizině ale jeho původní představy nenaplnil. “Život v evropské emigraci mi připadal smutný. Pořád jsem se cítil cizincem,u vzpomíná na více než deset let svého života.
Ale návrat do vlasti pro něho také nebyl snadný. “Já jsem navrátilec, který měl to výjimečné štěstí, že o mě lidi doma stáli a vítali mě, ale stejně mi to trvalo mnoho let, než jsem si zase zvykl, a není už možné zvyknout si úplně,” tvrdí.
Po pádu komunismu byl Hutka jedním z prvních emigrantů, kteří přijeli politické změny ve své vlasti podpořit. Už na podzim 1989 vystupoval na Letenské pláni proti diktatuře komunistické strany a sdílel nadšení zdejších občanů. Postupem času se ale z něho stal velmi tvrdý kritik české demokratické politiky.
“Čeští politici jsou se vším pozadu! Možná jen politikaří a fakticky politiku ani dělat nechtějí. Česká společnost na tom naštěstí zdaleka není tak mizerně jako česká politika,” míní Hutka. Říká, že je tak znechucen, že ani nechce chodit k volbám. Červnových parlamentních voleb se ale podle nejnovějších informací přece jen zúčastní, a to dokonce jako kandidát na kandidátce nově vzniklé recesistické Balbínovy poetické strany.
Nejen politika přináší Hutkovi rozčarování: “Po návratu z emigrace jsem s překvapením zjistil, že jsem sice jakoby slavný, ale nikdo mi nechtěl vydat mé písničky. Ti noví manažeři odchovaní starým režimem se mnou nechtěli, a stále nechtějí, mít nic společného. Z chamtivého komunismu se dostali do chamtivého kapitalismu… Tak jsem si to všechno nakonec začal vydávat pouze sám.” Tak vznikla jeho edice Samopal, v jejímž rámci se rozhodl vydat všechny své písničky na kompaktních discích, které si sám “vypaluje” a sám k nim kreslí obaly.
Jaroslav Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Koncem šedesátých let se stal součástí nastupující “beatnické generace”. Před odchodem do emigrace vystupoval s vlastním programem po celé republice a měl velké zázemí příznivců, kteří organizovali jeho koncerty i mimo oficiální sféru. Několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Zakladatel a člen folkového sdružení Šafrán a signatář Charty 77 je potřetí ženatý; má jednoho syna a dvě dcery. Ačkoli v dubnu 1997 oznámil rozhodnutí ukončit koncertní činnost, v lednu 1999 se opět vrátil na pódia. Stále má své věrné posluchače, z nichž mnozí znají texty jeho písní zpaměti. (ČTK)
Česká společnost na fom naštěstí zdaleka není tak mizerně jako česká politika, míní Jaroslav Hutka.
Foto: archiv Metra
***
16.04.2002, Mladá fronta DNES
Nezvoleni? Dáme si panáka…
Glosy
V roce 1911 získali ve volbách agrárníci čtyřicet mandátů do říšské rady. Sociální demokraté pak dvacet pět. Strana mírného pokroku v mezích zákona kolem kumpánů Jaroslava Haška z vinárny Kravín dostala třicet osm hlasů. Tedy mandát veškerý žádný. Nijak se tím mírní pokrokáři nermoutili a pili dál pivo, neboť vznikli jako taková pouhopouhá sranda. Nyní tak nejspíš dopadne i Balbínova poetická strana. Jak počtem voličů, tak zejména povolebním nermoucením. Zatímco ti velcí a důležití budou buď pateticky triumfovat a děkovat volitelům, či naopak stejně pateticky zmáhat neúspěch a potajmu si myslet, že by bylo třeba v této zemi vyměnit lid, který je nechápe, balbínovci dají si panáka. Třeba někoho napadne, že kandidatura takové strany je znesvěcením voleb, které se zvou svátkem demokracie. I o svátcích však sluší se srandovat. V té úpornosti, s níž ženou se na voliče velké i malé “vážné” strany, úpornosti, která až značně zavání upoceností, je taková Balbínova poetická strana příjemná úleva. Jako by říkala: “Jen abychom se z těch voleb (a politiky vůbec) nepodělali…”
***
15.04.2002, Mladá fronta DNES
Volebním programem neobtěžujeme, říká strana s pěti členy
Praha – Devadesát let poté, co roku 1911 založil spisovatel a recesista Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, vznikl na pražských Vinohradech druhý obdobně svérázný politický subjekt – Balbínova poetická strana. “Chceme utrpět vítězství,” hlásá bohémská partaj, která se v blížících se volbách uchází o hlasy voličů. Co jim nabízí? Hlavně humor. Seriózní politický program by občan hledal marně. “Víme, že nejsme dokonalí, a proto vás nesvazujeme a nikdy ani nebudeme svazovat naším volebním programem, který proto raději ani nesestavujeme,” vzkazuje případným příznivcům strana hlásící se k odkazu kněze a vlastence Bohuslava Balbína. Mezi řádky jejich provolání lze však vyčíst totéž, oč se snažila i Haškova strana – parodování soudobého politického boje. Dějiny Balbínovy strany se začaly psát při silvestrovských oslavách 2001, kdy její zakladatelé začali koketovat s myšlenkou vzniku vlastního politického uskupení. Obešli známé umělce, kteří vystupují v Balbínově poetické hospůdce (oficiální základna strany), s žádostí, aby za ně kandidovali. Protože oslovení nevěřili, že partaj skutečně vznikne, souhlasili. A tak se na kandidátkách v Praze, Středočeském a Královéhradeckém kraji objevila překvapivá jména: Jaroslav Hutka, Ivan Magor Jirous, Jiří Dědeček či Michael Janík. Jsou však jen kandidáty, nové členy strana, jejíž členská základna čítá pět lidí, nepřibírá. “Pokud za nás někdo kandiduje, může si říkat, co chce. Naši kandidáti jsou naprosto svobodní: když o nás prohlásí, že jsme banda kreténů, tak je žalovat na rozdíl od jiných stran nebudeme. Dokonce jim ještě koupíme panáka,” uvádí mluvčí strany Ivan Fried. Nicméně původně silvestrovská recese se neobešla bez nemalého nasazení. A samozřejmě peněz. Poetici museli minulý týden složit pětačtyřicet tisíc korun coby státní příspěvek a sehnat tisíc povinných podpisů. Na petičním archu nechali svůj autogram zejména návštěvníci Balbínovy poetické hospůdky, již provozuje předseda strany a “geniální guvernér” Jiří Hrdina. Jakkoli se může zdát existence takové strany zbytečná, svůj smysl podle politologů má. “Je to přirozený úkaz, reakce na politickou situaci,” míní politolog Pavel Šaradín. “Oživují předvolební kampaň. Jelikož se o nich v médiích mluví, a zdůrazňuje se tím téma voleb, mohou přilákat o několik desetinek procenta více voličů. A to je vždycky dobře.” V nestřežených chvilkách, kdy poetici odkládají ironii, to nepřímo potvrzují. “Nad šílenstvím světa – nemusím připomínat nedávné datum – zůstává rozum stát. Proč by tedy pár bláznů nemohlo dělat věci, které nikoho neohrožují, nikoho nenapadají. Jenom baví lidi,” říká o poznání vážněji Fried. Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona byla v doplňovacích volbách do říšské rady v roce 1911 oceněna 38 hlasy, kolik občanů podpoří Balbínovu poetickou stranu, bude jasné až za dva měsíce.
PLNÉ SUDY PRO SUDETY.
Zakládající členové strany formulují ve své oblíbené hospodě úderná volební hesla jako Plné sudy pro Sudety či Vzpomínejme u vína na Bohuslava Balbína.
REPRO: www.balbinka.cz
***
12.04.2002, Haló noviny
Balbínův odkaz v praxi
V revolučním roce 1848 studenti neuhájili Karlův most proti habsburské zvůli a ustoupili na pražské Královské Vinohrady. Azyl nalezli v zájezdním hostinci poblíž kostela sv. Ludmily, sdílel jej prý s nimi i Bohuslav Balbín, jezuitský kněz a výrazná postava českého obrození, autor “Obrany jazyka českého”. Ulice se dnes jmenuje Balbínova… “O objekt jsem se začal zajímat,” říká (nejen) divadelník Jiří Hrdina, před časem spoluzakladatel Salmovské literární kavárny u Karlova náměstí. “Byl v neutěšeném stavu, dům užívala Armáda spásy a komplexně zdevastovala, co se nepodařilo jejím předchůdcům.” Jiří získal od městské části Praha 2 souhlas, aby prostory rekonstruoval – na vlastní náklady. Šlo o to vrátit národu kulturní dědictví. V prostorách, mj. adaptovaných téměř do “původní” podoby, jak je znala pražská bohéma, J. Haška a protagonisty Červené sedmy v to zahrnuje, se začalo zase něco dít. “V Balbínově poetické hospůdce je každý den program,” vysvětluje Jiří. “Písničkáři, muzikanti, divadelníci: Paleček s Janíkem, Vláďa Merta, Hladík s Hutkou, šansoniérka Renata Drösllerová… Místo se našlo i pro `poetický´ politický kabaret.” Jak se Haló noviny přesvědčily, chodit se sem už naučily i takové osobnosti českého divadla, jako je B. Navrátil nebo I. Racek. “Navíc jsme založili Balbínovu poetickou stranu,” dodává Jiří Hrdina. “Zaregistrována byla 8. dubna, volebním kandidátem je výrazná postava českého undergroundu Martin Jirous…” Balbínova poetická strana chce být otevřenou pro všechny “učence, zemědělce, kojence i mravence”, tvrdí J. Hrdina jako její “geniální guvernér” (?) a veřejnost o tom chce přesvědčit na mítinku 16. května u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Zda nejde pouze o vtip v intencích Haškovy strany mírného pokroku, nás přesvědčí až čas.
***
12.04.2002, Právo
Recesisty rodil i Jakl s Karáskem
Ke vzniku zřejmě nejsvéráznějšího politického uskupení kandidujícího do Sněmovny dopomohly i osobnosti spojené s konkurenčními stranami. Svým podpisem registraci Balbínovy poetické strany, založené na přelomu roku v jedné kavárně na pražských Vinohradech, podpořil např. hudebník Ladislav Jakl, poradce Václava Klause. K nasbírání zákonem požadované tisícovky podpisů přispěl i evangelický duchovní Svatopluk Karásek, jenž jako nezávislý kandiduje v Praze za Koalici na čtvrtém místě. “Je strašně silné slovo, že bych pomáhal ke zrodu, to určitě ne. Abych se tvářil jako nafoukaný papaláš, který takovou věc nepodepíše, protože ji bude vnímat jako něco neseriózního, to není můj styl,” zdůvodnil svůj krok Právu Jakl. Iniciátoři strany jej oslovili, když v kavárně koncertoval. “Já jsem jim to ze solidarity podepsal. Neznamená to, že bych je nějak podporoval nebo volil. Považuji to za docela dobrou legraci a způsob zviditelnění jejich pěkné hospody,” dodal Klausův poradce. Balbínova poetická strana chce jít do voleb s hesly jako Stranickou prací k prosperitě a míru, Každá jamka má svou kouli, Sudy pro Sudety i kraje nebo Vzpomínejme u vína na Bohuslava Balbína. Mezi signatáři petice za vznik strany nechybějí hudebníci Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vladimír Mišík, Wabi Daněk či Pavel Dobeš. Strana má pět členů a další už nepřijímá. V čele stojí geniální guvernér Jiří Hrdina. Ten má také podle stanov jediný právo kandidovat, ostatní mají být nestraníci. “Naše členská základna je již uzavřena, a tak nehrozí, že si nějaký kanimůra bude v naší straně hojit své komplexy,” píše se v otevřeném dopise osobnostem českého veřejného života zveřejněném na internetu. Stranickým heslem je výrok českého kněze a vlastence Bohuslava Balbína: Dnes Čechy celé jsou takřka velkým hostincem a útulkem, kde netoliko na několik málo dní, nýbrž po celý život výborně lze se chovati v rozkoších a bohatství. Balbínova poetická strana podala kandidátky v Praze, Středočeském a Královéhradeckém kraji. To ji přišlo na 45 tisíc korun, jež musela zaplatit coby státní příspěvek.
***
11.04.2002, Mladá fronta DNES – Hradec Králové
Do voleb jdou také folkaři Dvořáček a Janík
Hradec Králové – Vedle pětice parlamentních stran usilují o hlasy voličů v červnových volbách v kraji i mnohá menší uskupení. Takovým je Balbínova poetická strana s pouhými čtyřmi kandidáty, tři lidé jsou na kandidátce Volby pro budoucnost. Na kandidátce Balbínovy poetické strany jsou zvučná jména folkových muzikantů Miloše Dvořáčka a Michaela Janíka, lídrem kandidátky je jednačtyřicetiletý Petr Borka z Prahy. “Strana vznikla jako recese v jedné pražské restauraci,” přiznal Borka. Volbu pro budoucnost vede zaměstnanec státního podniku Lesy České republiky Jiří Stonawski z Hradce Králové. Do voleb míří také dvě republikánské strany. Jedničkou Republikánů je strojní inženýr z Ústí nad Orlicí Pavel Skuček, za Republikány Miroslava Sládka, která nahradila někdejší SPR-RSČ, kandiduje na prvním místě čtyřiapadesátiletý mechanik Ivan Kubec. Ostatní kandidující strany sestavily plné soupisky kandidátních listin. Cestu změny povede do voleb ředitel soukromé společnosti a člen hnutí Nezávislí Otta Hercik z Chomutova. Z kraje není ani lídr ODA, pražský podnikatel Martin Sedeke. Z Hradce Králové zato je volební dvojka ODA Petra Kačírová-Škopová. Výhradně regionální kandidátku sestavilo Sdružení nezávislých, které vede starosta Studnice na Náchodsku Jan Regner. Na pátém místě kandidátky je ředitel Záchranné služby v Hradci Králové Jiří Štětina, na dvanáctém pak šéf krkonošské horské služby Adolf Klepš. Ostatní místa patří převážně starostům z Královéhradecka.
***
11.04.2002, Lidové noviny
Jirous a Hutka: poetičtí straníci
PRAHA – “Co bych udělal, kdybychom vyhráli volby? Všechno bych vytuneloval a z politiky utekl.” Kdyby něco takového prohlásil některý z kandidátů seriózních stran, byla by to pro něj politická sebevražda. Písničkáře Jiřího Dědečka kandidáta Balbínovy poetické strany ve Středočeském kraji – však za tato slova “stranické pokárání” nečeká. Ostatně byla myšlena v legraci. Víceméně stejně jako účast nového politického subjektu v parlamentních volbách. Ostatně už datum vzniku “poetické” strany je symbolické. “Při posledním silvestru jsme oslavovali a laškovali se založením politické strany. Zpočátku jsme to brali jen jako legraci, ale nakonec jsme to chtěli zkusit,” líčí Jiří Hrdina, provozovatel Balbínovy poetické hospůdky v Praze, která je zároveň stranickou základnou. Sám Hrdina se tituluje “nedemokratický guvernér”. Kromě něj stranu tvoří už jen “první dáma” a tři další členové. Nikoho dalšího “poetici” nepřibírají. Na kandidátkách v Praze, Středočeském a Královéhradeckém kraji jsou však i taková jména, jako Jaroslav Hutka, Ivan Magor Jirous, Michael Janík či Jiří Dědeček.
Kandidáty Hrdina vybíral, jak je titulu “nedemokratický guvernér” hodné. “Obešel jsem všechny, kteří u nás po večerech vystupují, a řekl jim, že zakládáme stranu. A že když tady vystupují, měli by za nás i kandidovat,” směje se. “Nevěřil jsem tomu, že by mohli dát stranu dohromady, tak jsem slíbil, že pokud to skutečně udělají, půjdu do toho,” potvrzuje jeho slova Hutka. Po probuzení ze silvestrovské noci v Hrdinově hlavě myšlenky na založení partaje kupodivu zůstaly. “Začali jsme zjišťovat potřebné věci a sbírat tisíc povinných podpisů,” líčí guvernér. Podepisovali se hlavně návštěvníci hospody, do dvou měsíců měla Balbínova poetická strana dostatečný počet autogramů. “Jenže pak nám z ministerstva asi dvě stě jmen vrátili, že jsou neplatná. Tak jsem sedl na vozík jako Švejk a verbovali jsme v ulicích Vinohrad. Zvládli jsme to asi za dvě hodiny,” tvrdí Hrdina. Poté už zbývalo jen zařadit se po bok partajních gigantů a vstoupit do voleb. I kvůli penězům se “poetici” rozhodli kandidovat jen ve třech krajích. Na každé kandidátce mají zhruba čtyři lidi. Paradoxně mezi nimi není “první dáma” strany. “To ne. Monika je asi dvacetileté krásné děvče, jejímž úkolem je nás občerstvovat,” říká guvernér. S programem ani předvolebními mítinky si v Balbínově poetické straně hlavu nelámou. “Pořád říkám, že nejlepší volební program je ten, který máme každý večer u nás v hospodě. Politický? Dosadit dobré lidi bez postranních úmyslů na ta správná místa,” uvádí Hrdina. A setkání s občany, jaká před volbami pravidelně pořádá třeba Václav Klaus? “Mítink bude jen 16. května v Praze. A to spíš proto, že se o nás točí dokument.” Není vše jen propagací hospody? “Ale jo, rádi bychom se svezli. Ale vzhledem k povinným poplatkům by to byla drahá propaganda. Stejně máme skoro pořád plno,” tvrdí Hrdina. Poté mírně zvážní. “Je to legrace. Ale strana vznikla i proto, že jsme si poprvé v životě řekli, že není koho volit.” Ve volební vítězství Hrdina nevěří. “Ale kdybychom se do parlamentu dostali, měli by ti, kteří tam neustále kují pikle, vši v kožichu,” říká. Tou by mohl být třeba Hutka. “Oblek bych si nevzal, v parlamentu na to není předpis, ale šel bych do toho,” směje se písničkář.
Na kandidátce ‘poetiků’ je také Ivan Magor Jirous
FOTO: LN-Ondřej Němec
Nedemokratický guvernér Jiří Hrdina s “První dámou” strany Monikou
REPRO: www.balbinka.cz
***
10.04.2002, Lidové noviny
Poetické volby
Název strany – polovina úspěchu
Balbínova poetická strana a Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů jsou strany se suverénně nejpoetičtějšími názvy. Vždyť ta legrace (pořídit si takovou stranu) stojí patnáct tisíc korun a nějakou tu práci při shánění tisícovky podpisů. A třeba pro takovou Balbínovu poetickou kavárnu je to ideální reklama. Strany tohoto typu by možná byly vítaným zpestřením v nudných televizních debatách, ovšem pod podmínkou, že by zástupcové lyrizujících stran zachovali i v debatě důsledně rétoriku deklarovanou názvem. Konfrontace s nudnými floskulemi, jež omílají vycvičení politici s křečovitě natrénovaným úsměvem, by dala vzniknout neopakovatelné kreaci na hranici uměleckého díla. Zajisté by to také pomohlo pročistit dusnou atmosféru. Ovšem i mezi malými stranami, jež se pokusí v červnových volbách upoutat, se najdou škarohlídi a popletové, kteří se již názvem svého politického produktu diskvalifikují. Taková Strana zdravého rozumu, Strana nezávislých nebo Volba pro budoucnost mají neúspěch zakódován už ve vývěsním štítu. A to nemluvím třeba o Cestě změny tenhle název ideálně padne třeba anarchistům nebo permanentním revolucionářům, přitom současní reprezentanti téhle strany nás chtějí unudit k smrti. O Naději darmo mluvit. Jepičí mikrostrany mají při každých volbách nezastupitelnou roli. Nesmějí však zhřešit kolosálně hloupým názvem.
***
Večerník Praha
Každá jamka má svou kouli
Na pražských Vinohradech vznikla v restauraci Balbínova poetická strana
S neotřelými hesly, svéráznou rétorikou i poetikou a originálním programem vstupuje na českou polltickou scénu nová politická strana, která se hlásí k odkazu kněze a vlastence Bohuslava Balbína.
Vinohrady Podle programu i místa vzniku se Balbínova poetická strana bude podobat spíše té, kterou založil na pražských Vinohradech spisovatel a recesista Jaroslav Hašek. Tento týden požádala o registraci na ministerstvu vnitra.
Balbínova poetická strana vznikla na přelomu roku ve stejnojmenné vinohradské hospůdce, má pět členů a nové nepřijímá, řekl její mluvčí Ivan Fried. Stranickým heslem je Balbínův výrok: “Dnes Čechy celé jsou takřka velkým hostincem a útulkem, kde netoliko na několik málo dní, nýbrž po celý život výborně lze se chovati v rozkoších a bohatství”.
S výjimkou předsedy strany Jiřího Hrdiny nesmějí její členové kandidovat v parlamentních volbách, v nichž chce strana “utrpět vítězství”. “Za naši stranu budou kandidovat naši sympatizanti a příznivci, kteří nikdy nebyli a nebudou našimi členy a kteří jsou, na rozdíl od nás politiků, slušnými lidmi s dostatečnou společenskou prestiží, ” vysvětlil mluvčí.
Petiční archy, nutné k registraci nové strany, podepsalo přes tisíc lidí, především návštěvníků Balbínovy poetické hospůdky, informoval Fried. Nechybějí mezi nimi hudebníci Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vladimír Mišík, Wabi Daněk či Pavel Dobeš, ale i poradce Václava Klause Ladislav Jakl či nezávislý kandidát Koalice, evangelický kněz a písničkář Svatopluk Karásek.
Balbínova poetická strana hodlá jít do voleb s údernými hesly jako Stranickou prací k prosperitě a míru, Každá jamka má svou kouli, Sudy pro Sudety i kraje nebo Vzpomínejme u vfna na Bohuslava Balbína. Traduje se, že .Hašek kdysi lákal voliče do Strany mírného pokroku v mezích zákona třeba sloganem Starosta žere kočky. (čtk)
Strana má svoji agitační skříňku před Balbínovou hospůdkou
Foto: Michal Šula